Jestli je něco strašný peklo, tak to, když si uvědomíte, že někoho milujete a nemůžete mu to říct, protože nemáte odvahu. Bojíte se totiž, že ten člověk už vás milovat přestal. Je to měsíc, teprve měsíc a on... on už asi zapomíná. Nebo nevím.
On se snaží zapomenout, já se snažím si vzpomenout.
Je to sakra těžký.
Když ho potkávám na chodbách s jinýma holkama a vím, že teď už proti tomu nemůžu nic mít, ikdyž teď už je ten důvod žárlit.
Když ho oslovuji, musím se vždy zastavit a dát si pozor abych neřekla "lásko".
Když ho potkám, mám chuť mu skočit kolem krku.
Když jsme u sebe mám chuť ho políbit.
A přitom nemůžu dělat nic.
Protože sám řekl, že teď mě nechce.
A přitom řekl, když si to znovu uvědomíš, řekni mi to.
Čemu věřit?
Co dělat?
A co když, co když mě moje srdce zase zklame... nás zklame... a udělá to stejné co teď?