TO JE ZASE VŠECHNO NARUBY.
Březen 2012
»Co o sobě člověk neví...
8. března 2012 v 18:01 | AngNějak by mě nikdy nenapadlo, jaká to pro mě může být rána. Jak mohu být žárlivá přes kamarády.
Proč by mě to nenapadlo? Protože co se vztahu týče, tak s žárlivostí nejsme kámošky a nikdy jsem neměla problém s přítelovo kamarádkami nebo tak.
Proč by mě to nenapadlo? Protože co se vztahu týče, tak s žárlivostí nejsme kámošky a nikdy jsem neměla problém s přítelovo kamarádkami nebo tak.
Ale teď je to už expřítel, chodí s jednou holkou ve škole a fajn, já mu to přeju. Jsme kamarádi a já jsem opravdu ráda. Myslím, že si rozumíme a nakonec to byla asi dobrá věc ten rozchod. Ikdyž se mi občas stýská, tak toho nelituji asi. Jsem zamilovaná a to tak, že hodně, protože když vidím jeho, pak pro mě ostatní svět a tudíž ostatní kluci neexistují.
Ale zpět k tématu.
Stojíte si tak na chodbě, vykládáte s kámoškou a náhle vidíte jak váš, dnes již kamarád, kráčí se svou novou přítelkyní... a vaší kamarádkou? Ano, ona a on, vím že jsou přátelé. Ale ona a ona? Prostě můj miláček a ona. A náhle z ničehonic taková rána. Vůbec jsem sebe nechápala. Prostě to bylo tak zvláštní. A pro mě tak smutné.
Hodně se upínám na některé lidi a není to dobře.
Protože pak nastávají případy jako tento.
A pak je možné, že já začnu žárlit.
Štvu sama sebe.